Chceme mít úspory, ale místo toho si koupíme nový kabát. Víme, že bychom měli myslet na důchod, ale raději jedeme na dovolenou. Jsme opravdu tak nezodpovědní – nebo je problém jinde? Odpověď najdeme v hluboké psychologii našeho vztahu k času a odměnám.
Budoucí já? Neznám.
Jedním z největších nepřátel spoření je tzv. časová diskontace – psychologický jev, kdy přikládáme větší hodnotu současným zážitkům než budoucím. Naše budoucí já je jako cizinec, o kterého se nám nechce moc starat. „Proč bych teď měl trpět kvůli někomu, koho ještě ani neznám?“
Studie ukazují, že když si lidé vizualizují své starší já (třeba pomocí upravených fotografií), začínají šetřit víc. Prostě si k němu vytvoří vztah.
Okamžité uspokojení je silnější než racionální výhoda
Náš mozek má rád odměny – a čím rychlejší, tím lépe. Když stojíme v obchodě a vidíme něco krásného, limbický systém zaplaví tělo dopaminem. Rozum (který by měl spočítat, že máme ještě hypotéku) se připojí pozdě. A často už jen slabě protestuje.
To je důvod, proč šetření potřebuje systém a disciplínu – protože se spoléhá na budoucnost a odměna nepřichází hned. A mozek to nebere jako férový obchod.
Sebekontrola se vyčerpává
Další past? Omezená kapacita vůle. V jednom dni můžeme zvládnout jen určité množství „odolávání“. Když jsme unavení, hladoví nebo vystresovaní, zvyšuje se pravděpodobnost impulzivních nákupů. Ekonomická rozhodnutí nejsou izolovaná – jsou propojená s celým naším duševním stavem.
Jak mozek přeprogramovat?
- Automatizace spoření. Když peníze „mizí“ samy hned po výplatě, mozek je nepostrádá.
- Dělení na menší cíle. Uložit si 100 000 Kč? Těžké. Ale 500 Kč týdně? Snáze představitelné.
- Vytvoř odměnu i za šetření. Může to být třeba vizuální sledování cíle, který ti dává pocit postupu.
- Obklopuj se lidmi, kteří taky šetří. Chování je nakažlivé – i ekonomické.
