V mnoha kulturách ženy pracovaly odjakživa – jen se jejich práce často nepočítala. Nahlédněme do světa, kde role žen není jen o zaměstnání, ale o tom, jak se formují celé ekonomiky.
Neviditelná práce, která drží svět
V západní společnosti se ekonomika dlouho definovala pouze přes placenou práci. Ženy, které vařily, staraly se o děti nebo pracovaly na poli, do statistik nevstupovaly. Až v posledních desetiletích se začíná mluvit o tzv. péčující ekonomice – obrovské oblasti činností, které nevytvářejí zisk, ale bez nich by společnost nefungovala.
V tradičních kulturách (např. subsaharská Afrika, části Indie nebo Jižní Ameriky) jsou ženy často hlavními producentkami potravin – obdělávají půdu, sbírají vodu a zajišťují výživu celé komunity. I přesto nemají přístup k půdě ani vlastnickým právům, protože tradiční systémy majetku jsou patriarchální.
Žena jako ekonomický uzel komunity
Ve společnostech, kde je život více komunitní, než individuální, ženy často fungují jako pojítko mezi domácností a širším sociálním okolím. U některých jihoamerických komunit ženy zajišťují výměnu produktů, organizují komunitní události a rozhodují o využití zdrojů. Ekonomická moc zde není dána penězi, ale vlivem a důvěrou.
Zajímavým příkladem je Mosuo v Číně, matrilineární společnost, kde ženy vlastní majetek a rozhodují o rodinném hospodářství. Naopak muži často žijí v „návštěvnických“ vztazích – přicházejí v noci a ráno se vrací do domova své matky.
Globalizace a ženy: Příležitost nebo past?
V moderním globalizovaném světě přinesla industrializace ženám v některých zemích nové možnosti – např. v Bangladéši pracují miliony žen v textilním průmyslu. Získávají nezávislost, výdělek, někdy i moc rozhodovat. Ale zároveň čelí vykořisťování, nízkým mzdám a nejistotě.
Na Západě se dnes více mluví o genderové nerovnosti v odměňování nebo o tzv. „skleněném stropu“. Ale z globálního pohledu stále existuje obrovský rozdíl v tom, kdo má kontrolu nad majetkem, půdou a příjmy – a ženy jsou na tom většinou hůř.
Když ekonomika začíná v kuchyni
Ve skutečnosti ekonomika nikdy nebyla neutrální. To, co označíme za „práci“, „hodnotu“ nebo „produkci“, je kulturně podmíněné. V mnoha společnostech právě ženy nesou každodenní odpovědnost za přežití rodiny, často bez toho, aby byly vnímány jako ekonomické aktérky.
Změna přichází – ale pomalu. A často zdola.
