Pro nás je normální platit kartou, sledovat inflaci a spořit na důchod. Ale v jiných kulturách může mít ekonomika úplně jinou tvář – někdy bez peněz, bez trhu a bez stresu z nedoplatků.
Ekonomika bez peněz: Kmeny, které neznají směnu
V mnoha tradičních společenstvích (např. v Papui Nové Guineji nebo Amazonii) neexistuje trh, směna ani vlastnictví v našem slova smyslu. Lidé sdílejí, co mají, a vytvářejí sociální vazby darem, ne obchodem. Marcel Mauss ve slavné studii „Esej o daru“ popsal kultury, kde dar není nikdy „zdarma“, ale vytváří závazek a vztah. Hodnota se tedy neměří penězi, ale respektem, prestiží a recipročním chováním.
Co znamená být bohatý?
U nás se bohatství často rovná majetku. Ale například u Masajů je bohatý ten, kdo má hodně krav – nikoli v peněžní hodnotě, ale jako symbol moci, plodnosti a vazeb. V jiných kulturách jsou za bohaté považováni ti, kteří nejvíce rozdávají, protože tím dokazují, že si to mohou dovolit. Západní důraz na hromadění je v některých společnostech považován za sobecký nebo dokonce neetický.
Trh není všude stejný
Zatímco my jsme zvyklí na anonymní transakce a pevné ceny, v některých kulturách je obchodování rituálem. V arabském světě je běžné smlouvat – jde o společenskou hru, ne o boj. V Africe se často obchoduje mezi známými, a neznámý člověk musí nejdřív navázat vztah, než vůbec může začít obchod. V některých částech Indie je zase nepsaným pravidlem, že přátelé a rodina mají právo na lepší cenu než cizinci.
Moderní ekonomika, staré instinkty
I v dnešním světě platí kulturní vzorce. Například v Japonsku panuje extrémní důraz na loajalitu ke korporaci, zatímco v Americe dominuje individualismus. V Číně má zásadní roli koncept „guanxi“ – síť vztahů a kontaktů, která může být důležitější než peníze. A v Evropě se ekonomické rozhodování často odráží i ve vztahu k minulosti, ekologii nebo společenské odpovědnosti.
