Psychologové tomu říkají kompenzační spotřeba. Když jsme v nepohodě, máme tendenci sahat po „odměnách“ – a peníze přitom slouží jako prostředek k rychlému zlepšení nálady.
Nejde přitom jen o radost z věci samotné. Spíš o pocit kontroly, úlevy, nebo dokonce návratu důstojnosti.
Mozek, dopamin a nákupní košík
Každý nákup nám spustí v mozku malé chemické divadlo. Vyloučí se dopamin – neurotransmiter spojený s potěšením a očekáváním odměny. Ale pozor – největší dopaminový „kop“ nepřichází při zaplacení, ale při rozhodování o koupi. Očekávání štěstí je totiž často silnější než štěstí samo.
Když peníze neřeší, ale zakrývají
Problém nastává, když se z nakupování stane vzorec. Opakované kompenzační chování může vést k dluhům, závislosti nebo pocitu vnitřní prázdnoty. V extrému mluvíme o oniomanii – nutkavém nakupování, které se řadí mezi poruchy impulzivního chování.
Spotřeba není jen ekonomická – je hluboce osobní
Psychologové jako Erich Fromm už dávno tvrdili, že naše konzumní chování je náhražkou po skutečných lidských potřebách – po sounáležitosti, uznání, bezpečí. Moderní marketing to ví – a přesně na to cílí. Prodáváme si „lepší verzi sebe sama“, i když jde jen o nový parfém.
Co s tím? Malá psychologická inventura
- Zastav se – než koupíš něco impulzivně, dej si 10 minut pauzu.
- Zeptej se sebe – „Chci to, nebo něco cítím?“
- Zapisuj si – sledování nákupů odhalí skryté vzorce.
- Hledej radost jinde – třeba v činnostech, které tě naplní bez cenovky.
