Racionální investor? Mýtus. A přesto na něj pořád hrajeme. Ekonomické rozhodování se zdá být logické, ale ve skutečnosti ho řídí emoce, předsudky a zkratky v hlavě. Vítejte ve světě behaviorální ekonomie.
Homo economicus versus homo emocionální
Klasická ekonomie stavěla člověka na piedestal jako rozumného tvora, který se rozhoduje na základě maximálního užitku. Jenže psychologové – od Daniela Kahnemana po Dana Arielyho – tenhle mýtus rozebrali na kousky.
Místo kalkulujícího mozku máme:
- mozek, který se bojí ztrát víc než se těší ze zisků,
- mozek, který věří, že se minulost bude opakovat,
- mozek, který raději nevydělá, než aby něco riskl.
Ztráta bolí dvakrát víc než výhra těší
Tzv. averze ke ztrátě je jeden z nejsilnějších psychologických efektů. Když investor vidí propad akcií o 10 %, zažívá úzkost – i když statisticky dává smysl počkat. Emoce ale vítězí: prodáváme ve špatný moment, a pak nakupujeme příliš pozdě, když už je po růstu.
Přehnaná sebedůvěra: Já to vím líp
Další častý jev: overconfidence bias. Věříme, že víme víc než ostatní, že jsme chytřejší než trh. Ve skutečnosti často jen potvrzujeme vlastní domněnky a ignorujeme varovné signály. Tzv. confirmation bias nám pomáhá vybrat si jen ta data, která se nám hodí.
Efekt kotvy: Kolik stojí správná cena?
Představte si, že vidíte dům za 10 milionů. Pak vám nabídnou jiný za 7. Vypadá jako výhodná koupě – ale jen proto, že jste ukotveni na desetimilionové hodnotě. I ceny na burze podléhají podobné iluzi: „Teď je to levné, protože to bylo dřív drahé.“ Ale má to reálný základ?
Stádo nechybuje… nebo ano?
Když všichni nakupují, máme pocit, že musíme taky. Herding effect (efekt stáda) je typický pro kryptoměny, ale i akcie nebo nemovitosti. Strach, že přijdeme o příležitost (FOMO), je silnější než zdravý rozum. A tak kupujeme draze a prodáváme se ztrátou.
